© Antropark 2006, Ilustrations © Libor Balák, Persona - odhalená tvář pravěku

NEJVĚTŠÍ VÁLKA O PRSA

        Psychika je mocná čarodějka a závojem mlhy nám zastře mysl vždy v určitý čas a na určitý podnět. Cokoli nezapadá do představy primitiva je už na úrovni samotného archeologického materiálu zpravidla ihned a důkladně přehlíženo. Ať se gravettienci před 30 -20 tisíci roky snažili sebevíc a významná část sošek-venuší má na sobě ozdobné pásy a řemínky, sestřihy a účesy nebylo to povětšinou nic platné. Do obecného povědomí se tyto informace nikdy nedostaly ani specialisté se s nimi nenaučili pracovat. A to všechny hlavičky těch dávných sošek, pokud jsou čitelné nesou vždy nějaký typ konkrétního účesu (a účesy jsou pro všechny lidské etnografické kultury Homo sapiens zjištěny už od roku 1945 /Wilson 1978/). Ale toto informační snažení vyslané směrem k nám, (k jejich přímých potomků) ze směru samotných tvůrců z doby lovců mamutů, se ne a ne dostat. Přesto, že specialisté ví, že moderní člověk vznikl před desetkrát starší dobou než byla epocha našich lovců mamutů, přesto by společné podvědomí v nás chtělo tyto moderní lidi vidět jako živoucí doklady školních, jednoduchounkých, přímočarých, stařičkých a najivních představ evoluce.        

            Z rekonstrukcí, z obrázků i z televizní obrazovky nás straší rozcuchané děvy, které rozhodně nemají pranic společného s nějakou ozdobou typu gravettienského ozdobného tělního řemínku. A naopak laikové se na mých výstavách často dožadují, aby všichni gravettienci byly chlupatější a chlupatější, aby byla vidět evoluce a náš původ z chlupaté opice (asi na to dostali ve škole jednušku a paní učitelka je pochválila).

      A tak bychom očekávali, že i prsa gravettienských žen budou daleko plošší a podobná jako u šimpanzů a běžných opic (avšak u bonobů vidíme někdy vidíme velká prsa, ale kdo zná bonoby?). Sice já vidím na soškách účesy a ozdobné řemínky, ale jiní lidé tam vidí jenom prsa a jsou jimi naprosto uchváceni. Sice to byla výpověď primitiva a divocha, který nebyl vzdělán a nic nevěděl o evoluci, ale tady se najednou udělala unikátní výjimka. Už vidím ony chlapy s ,,vytřešťěnýma očima“ jak zcela očarovaní polykají naprázdno, na veřejnosti se červenajíc, jakoby dostaly ránu kladivem a u rekonstrukce nejsou schopni nic jiného než zopakovat to, co viděli u venuše na hrudi.

      To, že velká ženská prsa jsou u mladopaleolitců všeobecně a bez jakéhokoli protestu a výjimky naši kulturou akceptována to je něco, co si gravettienci jen a jen samy osobně vybojovali a v našem mravními konvencemi upnutém prostředí bezkonkurenčně prosadili.

      A nedělám si legraci ,,o chlapech s vytřeštěnýma očima“, když nám přivedl pan profesor do hodiny figury seslečený model s mladými muži majícími do té doby silácké řeči to pěkně zalomcovalo. Pamatuji si na jednoho spolužáka z malby, kterému dokonce vypadnul úhel z ruky na zem a jak stále přešlapával a zíral, vůbec nevěděl, že si jej rozšlapává. ,,Egone, Egone!“ vytrhl jsem ho z fascinace..,,rozšlapáváš si úhel“ ,,Jé, no jo“. Samozřejmě za dvě hodiny měly nakreslené figury obrysové linie, ale u spolužáků bez patřičných partií. Pan profesor musel přijít, aby dodal odvahy… Zpracovávat totiž takový materiál celkově a nezaujatě není rozhodně samozřejmost.

      Byla to jediná válka gravettienců s námi, kterou na plné čáře rychle a s naprostou převahou vyhráli. Jejich přesvědčivé a naprosto razantní argumenty udeřily na nejslabší a naprosto nechráněné místo strážců hyperevolucionalismu s grandiozní přesností, aby zde prosadily něco skutečně typicky lidského.

    Je to podivné a příjemné, že nemusím v této práci dokazovat a ukazovat jednotlivé sošky a statisticky dokládat, že na jednu plochou sošku či sošku s malými prsy připadá několik sošek s velkými, a že se jedná o typicky lidská prsa a že si je dávní lidé takto nemohli vymyslet jako vysněný idol, protože zde vidíme i příslušné a typické a skutečné deformace kůže na partiích hrudníku směrem k pažím a na hrudní kosti. Je zvláštní, že ony potrhlé argumenty, které vždy provázejí očividný archeologický materiál, který je hodnocen akrobatistickými přemety a převracením na hlavu ve jménu gradualistického evolucionalismu a harpagonství v rozdávání typického inteligentního lidství zde úplně chybí. V literatuře jsem nikdy nenarazil na nějakého alespoň ze zásady vždy odporujícího šťourala, který by popíral u mladopaleolitických žen velká prsa. Dokonce neuvěřitelně a přesně naopak, například i zarytý gradualista Vratislav Mazák byl ochoten i svému domnělému lidskému praprapředkovi – Ramapitekovi (forma lidoopa blízká orangutanům) dát také velká prsa (Mazák, Sága rodu Homo). Myslím, že se jedná o evidentní vykolejení nějakým psychickým mechanismem, jako je například nějaké spouštěcí schéma, kdy se najednou vypne veškeré negativní hodnocení a předvádění se jeden před druhým a při představě, na takto posvátné věci se všichni otočí jedním směrem, aby řekli své ANO. Ale nekonkretizuji, protože si myslím, že si na tomto neuvěřitelně atraktivním tématu rádi zgustnou sami psychologové.

    Mám zvláštní vítězný pocit svobody a klidu po vítězné válce, kterou za mě už vybojoval někdo jiný a vlastně už hodně a hodně dávno, ale přes ty tisíce let mě to s dávnými umělci úzce a živě spojuje.

  Je to k nevíře, že názory a záznam ,,primitivních anafabetů" vyjádřený v hrudním prostoru sošek zobrazující ženy byl akceptován a přijat váženými vysokoškolsky vzdělanými akademiky,profesory a docenty, kteří dokonce uměli snad i latinsky a znali řeckou historii a četli svá učená pojednání stejně učeným kolegům na stejně učených a vážených sympóziích, přednáškách a kongresech? To jakoby ti ,,dávní primitivové" vlastně seděli na těch kongresech s nimi! Ale jen na chviličku, v okamžiku triumfu jsou vyloučeni z dalšího sezení, jakmile se projednává účes, nebo příkrašky jsou už ,,primitivové" zase vykázáni ven, gesto dobré vůle bylo již odbyto. Kouzlo pomynulo. Účesů na soškách si málo kdo všimne, a ozdobné páskytaké nějak tak unikají pozornosti. Teď už je tady prostor jen pro opravdovou vědu a skutečně učené velmi, velmi, velmi učené pány. Jakoby proces s gravettienci řídila sama srdcová královna a křičela ...,,Rozcuchejte jí vlasy!"  ,,Rozcuchejte jí vlasy" nebo  ,,Zašpiňte jí celou!" ,,Zašpiňte jí sebou!"   ,,Rozcuchejte jí vlasy!" Absurdně reálně snová situace jak z pera Luise Carolla.