puper33a

PERSONA A ANTROPOLOGIE

Toto je zase jedna z dodatečných kapitolek, která vzniká na základě žádosti, konzultace, či připomínky. Tady jsem byl požádán konzultanty, abych nepřehlédnul přímí rozpor mezi antropologií a personou a věnoval se podrobněji paradoxní situaci, kdy na jedné straně se několikrát výrazně dovolávám některých skvělých myšlenek a postřehů Jana Jelínka, a na druhé straně je faktem, že tento náš významný antropolog vůbec nikdy nepřistoupil na myšlenku sledovat v archeologickém materiálu gravettienu Jungovu personu. Vypadá to na první pohled, jakoby antropolog viděl ze svého pohledu něco neslučitelného mezi personou a mezi svým oborem.

Myslím si, že se jedná spíše o typickou ukázku osobních hranic, které si jako lidé vytyčujeme a které jsou pro nás osobně nepřekročitelné. Takovou hranicí je otázka víry. Jan Jelínek byl vždy velmi plamenný atheista i když našemu společnému soukromému poradci a učiteli psychologie a filozofie psychologovi Petru Hanákovi byl blízký zejména judaismus. Jako přísný atheista vystupoval Jan Jelínek ještě i kolem roku 2000 na veřejných přednáškách, kdy velmi striktně kritizoval z tohoto postu šamanismus. Dokonce jej označoval přímo jako podvodný. Na osobní filozofii Jana Jelínka by tak šlo nahlížet jako velmi vzdálenou Jungovi, který naopak sledoval léčebné praktiky u přírodních národů z úplně jiné strany. Pro Junga byla představa spojení fyzického zdraví s psychikou přijatelná, naproti tomu tímto směrem Jan Jelínek nedovedl uvažovat. Proto Jungova persona, jakož samotný Jung, byl pro Jelínka oblastí, která pro něj ležela velmi paradoxně na odvrácené straně světa. Paradoxně proto, že jeho spolucestovatel po severní Austrálii z jedné z jeho etnografických výprav byl i skvělý propagátor psychologie zvířat a etologie, žák legendárního Konráda Lorenze, Prof. Zdeněk Veselovský. Ten Zdeněk Veselovský, který dobře věděl, jak o Alfa zvířatech, která jsou ve skupině největší a nejmocnější i o těch označovaných Omega, která jsou těmi posledními, na kterých si všichni vybíjejí napětí a která bez zjevných fyzických důvodů také velmi často brzo zahynou.

Vlastně právě takové poznatky by měly logicky vést k zájmu o neuroimunologii. Neuroimunologie sledující vztahy mezi psychikou a stavem imunity se v posledních letech rychle rozvíjí a určitě do ní zapadá i pozorování C. G. Junga. Individuální přístup k oborům je přirozený a každý na velkém daném oboru sleduje jen svoji malou úzkou cestičku. A na Jana Jelínka, co by antropologa, je nutno pohlížet jako na člověka opravdu zapáleného především terénními výzkumy etnografického charakteru. Jeho zájem o paleolit či umění paleolitu bylo zájmem o paleolit z pohledu antropologie, či archeologie. Nejednalo se však přímo o zájem o paleoetnika a jeho schopnosti. Přesto prakticky ve všech jeho pracích vždy najdeme alespoň naznačení určitých možností, které by bylo možné dále studovat. Za takové naznačení cesty lze považovat jeho památné texty pod obrázky zdobených a česaných venuší ,,...všimni si účesu" z katalogu k výstavě ,,Umění v zrcadle věků". Nebo si stačí vzpomenou jeho výzvy k studentům o nutnosti studia psychologie, či jeho přesvědčení, že k skutečnému pochopení kultury je třeba mít i biologické vzdělání.

^ >